S napětím jsme čekali, jestli letos Martin přijede na bílém koni, a na jeho návštěvu jsme se i náležitě připravili – v obou třídách to vonělo martinskými rohlíčky a bělalo se od husího peří (i když husičky byly jen na papíře a z plastelíny). Povídali jsme si, jak je důležité umět se rozdělit jako on o sladkosti, o hračky, ale třeba i o práci, zkrátka umět si pomáhat. U Sluníček si o tom dokonce zahráli divadlo. Martin se ale asi zdržel někde na horách. Nevadí, my si na jeho nadílku počkáme.